HEŘMANICKÝ PIVOVAR

SLEZSKOOSTRAVSKÉ NEFILTROVANÉ A NEPASTERIZOVANÉ PIVO

http://www.hermanicky-pivovar.cz

Příběh minipivovaru v Heřmanicích
 

Leden-Září / 2015
 

Podle současné módy musí mít každý výrobek na trhu nějaký příběh. Bez příběhu se podle odborníků na marketing nedají prodat ani nudle do polívky. A tak poslyšte ten náš.

Další články: Hledáme název pro nové pivo (prosinec / 2015) Příprava vánočního ležáku (říjen-listopad / 2015)
 

Když se Heřmanická Beseda roku 2010 dostala do těch správných rukou a následně také došlo na realizaci tzv. "extrovny" Valérka, pamětníci začali vzpomínat, že nějaká ta vinárna bývala kdysi i v podzemí kulturního domu. A že v podzemí hospody býval dříve sklep na bečky a že tam byl na ně výtah a že tam blafal ten pivní kompresor a že je tam správná teplota a že by vůbec nebylo špatné tam to pivo zase skladovat a když už skladovat tak proč rovnou nevařit a udělat ho lepší než cokoliv jiného a jak ho nazvat, no prostě známe všichni ty klasické pivní řeči. Jenže pár lidí z partičky kolem Lubo Nogy se toho nápadu chytlo a začali uvažovat vážně.

A tak již v létě roku 2013 začal Lubo navštěvovat nejprve webové stránky a posléze i osobně výrobce technologií pro minipivovary. Bohužel jejich a naše finanční představy se ne a ne setkat. Cena 4 miliony Kč byla přece jen trochu vysoká vzhledem k riziku celého projektu.
 

Pořízená technologie - ležácké tanky, míchací káď a varný kotel
 

Ale jelikož náhoda pomáhá připraveným, zjistilo se, že ke konci roku 2014 je na prodej za rozumných podmínek kompletní výbava pivovaru v Hukvaldech - majitel si kupoval novou technologii, aby mohl zvětšit výstav. Tím představy nabyly zcela konkrétních rozměrů. Bohužel až příliš konkrétních - prostě najednou byl sklep malý, především na výšku. A jak zvýšit strop ve sklepě? Inu – prohloubit podlahu. Jenže kolik tam toho betonu je? A co je pod ním? A tak vlastně první faktický krok k budování pivovaru bylo vrtání zkušebních sond do podlahy koncem ledna 2015. Zjistili jsme, že betonu tam naštěstí moc není – asi tak 10cm ale čeho tam je dost je spodní voda – hladina byla tak akorát v úrovni té betonové podlahy. Ostatně už od původních budovatelů tam v levém zadním rohu byla skruž s ponorným čerpadlem. Zkoušeli jsme zjistit původ vody (mít pro pivovar vlastní pramen znělo hóóódně lákavě), Lubo za tím účelem pozval dokonce proutkaře z Antošovic. Děda s proutím lítal po objektu i parkovišti a nakonec konstatoval, že se jedná o vodu spodní. Skutečně objev…
 

Lubo vrtá první sondu která se vzápětí plní vodou. Spodní vodou podle proutkaře…
 

Po zjištění stavu vody a ujištění se, že to všichni bereme vážně, jsme udělali první nevratný fyzický krok: bylo nutno vyklidit všechno dosavadní zařízení a vybourat vše, co vybourat šlo. Začalo to schodištěm do přízemí - stejně už nad ním byla podlaha nové kuchyně. Tady jsme zjistili, a pak si to u dalších bouraných objektů jen potvrdili, že za socialismu se cementem rozhodně nešetřilo a kdo zná termín "modrý beton" tomu ještě teď brní ruce od sbíječky.
 

Bourání schodiště a původních betonových podpěr
 

Kromě schodů vzaly za své i betonové sloupy - skutečně monstrózní objekty, zvláště když je podle výpočtu statika nahradila jedna kovová podpěra ve správném místě. A jelikož se podlaha kuchyně dosud nepropadla, výpočet byl zjevně správný. Pod podpěru se ale musela vybetonovat pořádná patka a jelikož jsme podpěru měli hotovou, bylo nutno pečlivě změřit, jakou výšku patka bude mít, aby tam podpěra přesně pasovala. Díra pro patku byla taky docela oříšek – kopali jsme ji v podstatě pod vodou. Pak se vyplnila betonem, ten se uhladil v požadované výšce a když zvrdnul, zjistili jsme, že podpěra je o 10 mm vyšší. Co to je 10mm že ano? V podstatě drobnost, drží-li člověk v ruce pořádné kladivo. A opravdu jsme tam pomocí „barči“ tu podpěru dostali, když jsme předtím trošku obrousili rozbrušovačkou beton v patce a trošku srazili hrany na podpěře. Jenže mladický elán se kterým jsme tam podpěru namlátili způsobil, že podpěra poněkud ztratila původní tvar. Takže znovu, podpěry jsme měli k dispozici celkem tři, zbývaly tedy ještě dva pokusy… Opět se rozjela rozbrušovačka a další milimetry betonu se s její pomocí měnily v prach. Druhá podpěra už tam zasunout šla a aby si to nikdo nerozmyslel, raději jsme ji hned přivařili ke stropnímu „íčku“.

Hned po vybourání nesmyslných sloupů a nepotřebného schodiště jsme začali zvyšovat strop pomocí snižování podlahy.

Poslední schod před vybouráním, nová podpěra a jeden ze 13-ti kontejnerů
 

Po vybrání neuvěřitelných 13 kontejnerů (asi 70 tun suti) nadešel čas zápasu s vodou – po obvodu se vykopal drenážní kanál a vysypal kamenivem. Do drenážního kanálu následně přijde uložit drenážní trubky a jímka v rohu se vyspraví a měl by být klid a sucho.

Souběžně se špinavou prací se rozeběhlo i nezbytné papírování. V dubnu 2015 navštívil Lubo radu a starostku Slezské Ostravy a kupodivu byli návrhem nadšeni a slíbili ho podpořit. Bylo by ovšem naivní si myslet, že teď se to rozjelo jak trolejbus do Doliny. Spolu s měsícem lásky nastalo období projektové přípravy a bourání betonových bloků a tahání suti se ukázalo jako maličkost ve srovnání s úsilím zajistit kompletní projektovou dokumentaci od všech zúčastněných.
 

Ladislav Kručinský

Děkujeme všem, kteří se na výstavbě podíleli a podílí:

Lukáš Dajda, Petr Fraš, Mirek Glombik, Jan Hrubý, Michal Kolesár, Josef Kopečný, Aleš Kos, Ladislav Kručinský, Lubomír Noga, Roman Pšenička, Jiří Richta, Pavel Suder, Viktor Špaňhel, Martin Tanistra, David Urban, Petr Závodný...

Na této stránce vás budeme průběžně informovat o pokračování akce.